Bockelweg - Michaela Dé 

 Moje první "kilo" na koloběžce začalo hovorem v Račicích se Zdenou Černým: "hele v Bavorsku je pěkná stezka, která vznikla na původní vlakové trati k hranicím, žádný velký kopce, to byste s holkama mohly dát, ne ?" Nutno podotknout, že ač původem ze Šumavy jsem mu uvěřila, že na Šumavě nejsou žádné velké kopce. ☺ Za pár dní nám přišla pozvánka na GASTROVÝLET, víkend se přiblížil, počasí na různých serverech slibovalo lehkou bouřku ráno a v poledne, takže razíme. Tedy den před akcí říká Martina Fišerová.. "má pršet, fakt pojedeme 200km odtud zmoknout?", na co odpovídám: "ne má to být v pohodě, počasí prý je objednané". Na tuhle větu jsem si cestou ještě mockrát vzpomněla. Odjíždíme po 5 ráno s koloběžkami směr Plzeň a dál do místa startu. Cestou díky prozřetelnosti kupuju dvě raw tyčinky a nějaký pytlík proteinových kuliček v hořké čokoládě, nač tahat svačinu, když je to přece gastro výlet. Přijedeme do místa setkání a leje. Dle radaru to bude trvat ještě 30min a tak čekáme. Déšť přejde a my vyrážíme směr Eslarn. Nádherný asfalt, lehce se vlnící stezka, která po pár kilometrech začne lehce stoupat, stoupat a stoupá další 10km. Říkám si dobrý, hlavně když neprší. Pokračujeme dál, po takové lehounce zvlněné stezce, začíná kapat "nic, pár kapek, to přejde" postupně se z pár kapek stává slušný déšť a vytahujeme pláštěnky a bundy do deště. Po dalších asi 7km stavíme a řešíme co dál. Zdenda Černý hlásí: jedeme "ke kameni" a pak se uvidí. "Ke kameni"? no to zní jako název hospody, takže dobrý a pokračujeme. To, že to je nejvyšší bod stezky, tak to zjistím až později. ☺ Leje a leje čím dál víc a z krásného asfaltu se stane šotolina, pomalu se zase cesta začne zvedat a zvedat a táhnou... A tak se táhne dalších x km (nemám tachometr, tak nevím). Bunda do deště sice nepustí déšť dovnitř, ale ani pot ven :-)) ....po obličeji mi lejou potoky deště a potu, konec kopce v nedohlednu... Hlavou mi běží moje původně plánované "kilo" po rovině z Bad Schandau do Mělníka a za pěkného počasí a s tím i pocit, že tohle přece nemám zapotřebí, tahat se v lijáku do blbých kopců. Konečně jsem dojela skupinu u pověstného "kamene" Což není hospoda, ale pomníček jako vzpomínka na vlakovou trať a slyším se říkat "kašlu na to, v tomhle dál nejedu, vracím se zpět, počkám na vás někde v hospodě". Zdenda tvrdí, že déšť skončí za pár minut a pak už bude jen hezky. (Moc tomu tedy nevěřím) Všichni jsou mokří a vytahují jídlo. Jídlo!? Jak to, že má někdo jídlo!? Netuším, proč si někdo na gastro výlet bere svačinu a kručí mi v břiše. ☺ Pak si vzpomenu si, že mám v batohu ty kuličky v hořké čokoládě a téměř je vdechnu. Opravdu přestává pršet. Soukám se z té hnusně mokré bundy, uděláme foto a Zdenda říká "teď je to z kopce a sjedeme dolů a pak už je to pohoda" Jsme na 27km ... z té 100 zbývá ještě hodně, ale nechci být za "Vopršálka" a kazit ostatním výlet. Vytahuju suchou, záložní mikinu a jedeme. Čeká nás krásný sjezd, cca 12km. Je to paráda, ale v zadu v hlavě mi něco říká, že tu "parádu" bude potřeba pak vyjet při cestě zpátky nahoru :-)) Zmrzlá a mokrá je i Eddie Fetter a tak zvažujeme, že zkusíme najít nějakou restauraci v nejbližší vesnici. Ondřej Mertl vytahuje suché rukávy a půjčuje je Edii. Kluci prý nás Fifinky nechají tedy v hospodě a jedou dál, ale nakonec nechceme trhat partu a tak frčíme dál, po pár km vysvitne slunce a do poloviny nám chybí asi 13km. Vzhledem k absenci snídaně i svačiny už jedu na hlad, bolí mě ruce, protože na řidítka jsem si naložila batoh, ve kterém je mraky zbytečností, jako třeba powerbanka, která by mohla být záložní zdroj pro Temelín a uvažuji nad tím co vyhodím. :-)) (házím po Martině její pláštěnku a vrčím "vez si jí sama" ☺) Dojezd na 52,5 km byl moje druhá krize. Díky nedostatku spánku, podcenění jídla, prázdnému bidonu jsem urvaná, hladová, žíznivá a nevrlá.. (tuším, že to je o hlavě, 50km je vzdálenost co běžně dávám bez problémů, tak proč ne dnes? Je to tím, že tam mám tu 100?..) V městečku není jediná otevřená restaurace, fakt skvělý gastovýlet... vrčím.. Od bídné smrti hladem nás zachránil otevřený turecký Fast food. Toužím po polévce, ale mají klobásu, řízek a kebab, hlad mají všichni, tak se cpeme vším co mají, vypiju asi litr džusu, vody a kafe... tedy asi litr od všeho. Mysl se dostává do pohody :-)) .. Zdenda hlásí "tak teď to můžete vzdát" :-)) .. vyrážíme, jak jinak, než do kopce, po pár metrech zjišťuji, že mám téměř prázdné zadní kolo. Náhradní duši mám, ale muži ve výpravě velí "zkusíme dofounout a uvidíme". Viděli jsem a dofukovali jsme cestou ještě 3x. Cesta je fajn, slunce svítí... A řízek a hranolky zůstává tam, kam jsem ho poslala jen díky Cholagolu od Edii. ☺ Cestou si slibujeme, že to bude lepší a dáme se kafe a tak, ale tušíme, že prd, že když nebylo nic sem, nebude nic ani zpět. V půlce toho báječného dopoledního sjezdu a šíleného dokopce je ve vesnici nějaká slavnost, Aurora, Edii a Zdenda tančí .. já jdu dotankovat ke stánku bidon a beru a magnézium. Čeká nás druhá půlka stoupání "ke kameni" a kopec se zdá nekonečný, ale cesta domů a za slunce je vždy snazší. Zdenda vypouští magické zaklínadlo, "dáme kafe u Renaty" cestou na 90km prý má vyzkoušenou hospůdku s českou majitelkou kde se najíme a dáme si kávu, to nás žene dál. Následuje dlouhý sjezd a cesta se vlní krajinou, nebýt proti větru bylo by to dokonalé, až tedy na fakt, že cítím pravou patu Achillovu a levé lýtko a přemýšlím, kterou nohu mám víc šetřit. :-)) Doplazím se na 90km a očekávám to skvělé slibované místo s kávou a něčím k snědku. Bohužel, stažené rolety. Kdo by měl otevřeno v neděli u cyklostezky. ☺ Jsme zmlsaní z ČR, kde je u každé cyklostezky x míst, kde se dá občerstvit.

Navrhuji výlet přejmenovat z gastro výletu na HLADOVÝLET.. a sníst psy! Zdenda opět slibuje nějaké jídlo a kafe, v nejhorším prý na benzínce. :-)) Následuje nádherný 14km dlouhý sjezd. Padne tam to "kilo" a téměř v cíli potkáváme, světe div se! Otevřenou hospodu! Zasedneme a objednáváme lístek od shora dolů a víme, že jsme to dali. ☺ I když cesta do Prahy autem bude ještě dlouhá.

Poučení na závěr :-))! Do Bavorska si vezměte svačinu. Do batohu dejte fakt jen věci, které budete potřebovat (antiperspirant, vějíř a kilová powerbanka se dost proveze!) :-))

Kilo přišlo po roce ježdění a odjetých cca 2500km. Samozřejmě je to trochu o kondici, ale hlavně je to o hlavě, o lidech, kteří se s vámi do toho pustí. Krize posilují odhodlání a pokud máte aspoň trochu naježděno, zvládne to i "kobliha" jako já! Trhněte si!

Poděkování za skvělý zážitek patří autoru hladovýletu Zdeňkovi Černému, spoluFifinkám Martině Fišerové a Eddie Fetter, neuvěřitelně pozitivní Auroře Pontigo Arestizábal, bezva Ondřeji Mertlovi a jeho pumpičce a na závěr i Davovi Lukášovi, pro kterého to bylo také první kilo, ale zřejmě ho prožíval úplně jinak. ☺

P.S. domů jsem to odřídila, doma se osprchovala a ani nevím jak padla do postele. Překvapivě den po té žiju a chodím. :-)) Trasa 105 Km po tělese bývalé železnice (cyklostezka Bockelweg ) start Neustadt an der Waldnaab parkoviště u začátku / konce cyklostezky GPS N 49°43.60747', E 12°10.10605'. 

 Vše potřebné o trase na https://www.kolobezkovestudio.cz/l/bocklweg-je-nejdelsi-bavorska-cyklostezka-vedouci-po-telese-byvale-zeleznice/