Cheb - Karlovy Vary                    Michaela Říšová Braunová

V červnu roku 2020 jsem si odbyla svojí koloběžkovou "závodní" premiéru na akci Cheb - Karlovy Vary na 60 km s časovým limitem. Řeku jako takovou i její okolí mám velmi ráda a s oblibou se sem vracím a tak jsem od poslední akce na Ohři v září (Duatlon 2020) netrpělivě očekávala sezónu 2021 a doufala, že Cheb - Karlovy Vary v nějaké podobě bude i v tomto roce.

Epidemiologická situace letošního jara nedovolila uspořádat sportovní klání, tak se místo toho proměnilo ve výjezd v podobě relaxačního výletu. Hlídání jsem měla zajištěné a mohla jsem tedy začít plánovat. Jedna varianta dopravení se na místo startu v Chebu mi nevyšla a tak jsem zvolila mojí obvyklou variantu v podobě "trojboje" auto - vlak - koloběžka. Nastal den D, 24. duben, a tak jsem s mírnou časovou rezervou s plnou nádrží, plnou brašnou jídla a termoskou s kafem na zpáteční cestu vyrazila směr Karlovy Vary na jediný vlak, který připadal v úvahu. Měla jsem trochu obavy, jak se s velkou koloběžkou do vlaku vejdu, přeci jen sobota, předpověď počasí více než příznivá, ale asi bylo na cyklisty ještě brzo a místa bylo tedy dost.

V Chebu jsem byla přesně podle plánu a zvolna jsem se přesunula na místo startu u Ottova jezu. Tady už čekali kluci a postupně se trousili další. Nakonec se nás sešlo 7 koloběžek a jedno kolo a lehce po půl desáté, když už bylo víceméně jasné, že nikdo další nepřijde, jsme vyrazili v téhle komorní společnosti na naší cestu. Tempo bylo ze začátku vážně výletní, klábosilo se, ale pak se to poněkud zvrhlo :-) Vedoucí skupinka se trošku zapovídala a nevědomky přidala na rychlosti. Ve Vokově ale všichni počkali na všechny a dál se jelo zase společně. U Nebanic jsem se kromě kochání pohledem na výběhy a vzpomínáním na Únětické točené konečně dostala po skoro 15 km do svého tempa a byla schopná i s rychlejší skupinkou držet krok bez výraznější námahy. V Mostově jsme udělali fotozastávku na zámek, který byl dobře viditelný narozdíl od léta, kdy je ukrytý v parku za vzrostlými stromy. A samozřejmě na focení v památné Mostovské aleji, také ještě bez listí. No a mezitím nás dojeli i poslední opozdilci. Cesta nám společně ubíhala přes Kynšperk nad Ohří po krásně hladkém rovném asfaltu cyklostezky. Před Dasnicemi jsem si přibrzdila a nabrala z pramene výbornou vodu do lahve a pak rychle za ostatními. V Dasnicích jsme doplnili energii, někdo z hranolků, někdo z vlastních zásob a pak nás čekal jediný výraznější kopeček na Chlumek, někdo vyjel, někdo tlačil, ale sjezd dolů do Hlavna jsme si myslím vychutnali všichni. Za Sokolovem jsem si užívala přírodnější charakter cyklotrasy a vzpomínala na jednotlivé oblíbené bivaky z předchozích vodáckých Ohří. V Lokti jsme se demokraticky shodli na tom, že je nejvyšší čas na kávu a slaďoura a tak jsme zamířili do centra a zabrali cukrárnu u Muzea lázeňských pohárků, respektive prostor před cukrárnou. Káva i dortíky přišly k chuti a někteří nepohrdli ani výbornou točenou zmrzlinou. Po doplnění hladiny cukru a kofeinu nám to jelo samo a tak jsme na Svatošských skalách byli coby dup. Tady jsme nejdřív vyzkoušeli nově otevřený most přes Ohři, taky houpací, stejně jako ten starý dál po proudu, a pak se marně snažili najít otevřenou osvěžovnu. Popojeli jsme tedy malý kousek dál, přímo naproti Svatošským skalám, a tady si udělali kratší zastávku. I když se mi dobře sedělo v trávě na břehu řeky, pokyn k odjezdu jsem skoro i uvítala, protože na Svatoškách byla snad polovina Karlových Varů. Do cíle už zbývá jen pár kilometrů a na závěr si děláme "čestné kolečko" kolem Parku Meandr Ohře a závěrečná společná fotografie nemůže chybět.

V příjemné společnosti mi cesta rychle utekla, a protože bylo odpoledne ještě mladé, přemýšlela jsem, co podniknout dál. Endorfiny z cesty mě přesvědčovaly, že bych klidně mohla jet znovu zpátky do Chebu, ale rozum je pro tentokrát umlátil argumenty, že máme přeci auto ve Varech u nádraží a jak se pak pro něj večer asi dostat. Tak jsem jenom jela doprovodit kluky na Svatošky, oni pak pokračovali dál na Loket a já se vrátila zpět pro auto. Byla to zkrátka báječně strávená sobota, která mi s popojížděním udělala nakonec 75 km. Zbývá už jen zpracovat pár fotografií a těšit se zase na někdy příště...